Vychází duchovní autobiografie Thomase Mertona Sedmistupňová hora

Vydává Dauphin v rámci svého jedenáctého knižního čtvrtku

Nakladatelství Dauphin v rámci svého již jedenáctého knižního čtvrtku představuje titul Sedmistupňová hora od jednoho z nejvlivnějších katolických autorů 20. století Thomase Mertona. Jde o autobiografii, a to především duchovní, amerického trapistického mnicha usilujícího o porozumění s východními náboženstvími. Vedl dlouhé dialogy s významnými duchovními osobnostmi, včetně dalajlamy, japonského spisovatele D. T. Suzukiho, thajského buddhistického mnicha Buddhadasy a vietnamského mnicha Thich Nhat Hanha.

Thomas Merton: Sedmistupňová hora

Poutavá autobiografie umožňuje čtenáři spolu s autorem projít a s tvrdostí pocítit stupňovitou cestu od dantovského pekla rodinných tragédií dětství, zmatků osamělého rebela a bohémských let na univerzitě, přes toulky předválečnou Evropou s jejími inspirujícími místy a osobnostmi, až po vrcholné hledání duše, neuspokojené žádným dočasným pokladem. Malířský synek, vzdorující intelektuál, básník a milovník rozkoší života po lítém vnitřním boji nakonec zaklepe na bránu trapistického kláštera, aby v něm – k úžasu všech svých bouřliváckých přátel a k inspiraci mnoha budoucích bratří – až do smrti setrval v tichu.

488 stran, MOC 468 Kč                                                                                     

Překlad Mlada Mikulicová (2002)                                                                           

Odpovědný redaktor Daniel Podhradský 

Vydalo nakladatelství Dauphin roku 2024

www.dauphin.cz                                                                            

Thomas Merton OCSO (1915 – 1968)

Americký trapistický mnich, spisovatel, teolog, mystik, básník, sociální aktivista a odborník na srovnávací náboženství. Byl vysvěcen na katolického kněze a jako řádový bratr působil v trappistickém opatství Panny Marie Getsemanské v Kentucky. Merton byl jeden z nejvlivnějších katolických autorů 20. století, uznávaný teolog, básník, spisovatel a sociální aktivista. Napsal přes padesát knih a nespočetné množství esejí a kritik. Jeho životní dráha skončila předčasně v poměrně mladém věku, když byl nešťastnou náhodou zabit elektrickým proudem.

Merton se stal nadšeným zastáncem mezináboženského porozumění a prostřednictvím studia mystické praxe zkoumal východní náboženství. Je známý zejména tím, že byl průkopníkem dialogu s významnými asijskými duchovními osobnostmi, včetně dalajlamy, japonského spisovatele D. T. Suzukiho, thajského buddhistického mnicha Buddhadasy a vietnamského mnicha Thich Nhat Hanha. V rámci setkání s nimi a účastí na mezinárodních konferencích o náboženství hodně cestoval. Kromě toho napsal knihy o zenovém buddhismu, konfucianismu a taoismu a o tom, jak s nimi souvisí křesťanství. To bylo v té době ve Spojených státech velmi neobvyklé, zejména v rámci řeholních řádů.

Česky vyšlo: Kontemplativní modlitba, Praha, Zvon, 1993, Monastický pokoj, Praha, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty, 1999, Rozjímání v samotě, Řím, Křesťanská akademie, 1970, Žádný člověk není ostrov, Krystal OP, 1995, Duchovní vedení a rozjímání, Karmelitánské nakladatelství, 1997, Jonášovo znamení, Praha, Zvon, 1995, Vody Siloe, Praha: Krystal OP, 2007.           

Ukázka: Je velice ticho. Ranní slunce svítí na bránu, která se leskne novým, letošním nátěrem. Odtud se zdá, jako by pšenice na pahorku svátého Josefa už začínala dozrávat. Mniši, kteří mají duchovní cvičení před jáhenským svěcením, ryjí v zahradě hospice. Je velice ticho. Přemýšlím o klášteře, ve kterém jsem. Přemýšlím o mniších, mých bratřích, mých otcích. Jsou tu takoví, kteří mají na starost tisíc věcí. Jedni mají na starost jídlo, druzí oblečení, jiní spravují instalace, další spravují střechu. Někdo maluje dům, někdo uklízí pokoje, jiný myje podlahu v refektáři. Jeden chodí s maskou ke včelám a bere jim med. Tři nebo čtyři sedí v místnosti u psacích strojů a celý den odpovídají na dopisy lidí, kteří posílají prosby o modlitbu, protože jsou nešťastní. Jiní zase opravují traktory a nákladní auta a zase jiní s nimi jezdí. Bratři se potýkají s mulami, aby je zapřáhli. Nebo jdou za krávami na pastvu. Nebo se starají o králíky. Jeden říká, že umí spravovat hodinky. Jiný dělá projekt nového kláštera v Utahu. Ti, kdo nemají nic zvláštního na starost, třeba slepice nebo prasata nebo psaní brožurek a rozesílání poštou nebo vedení složitých záznamů v naší knize mší, ti tedy mohou vždycky chodit ven plít brambory a okopávat řady kukuřice. Když ve věži zazvoní zvon, přestanu psát a zavřu okna v místnosti, kde pracuji. Bratr Sylvestr odloží tu mechanickou obludu, sekačku, a jeho pomocníci se vrátí domů se svými motykami a rýči. A já vezmu knihu, a když zbude čas před konventuální mší, budu chvíli chodit mezi stromy. Většina ostatních bude sedět ve skriptoriu a psát si teologické úvahy nebo vypisovat něco z knih na zadní stranu obálek. A jeden či dva budou stát ve dveřích, vedoucích z malé křížové chodby do zahrady mnichů, žmoulat v prstech růženec a čekat, že se něco stane. Potom všichni půjdeme do chóru a bude horko a varhany budou hlučně hrát a varhaník, který se teprve učí, nadělá spoustu chyb. Ale na oltáři se bude Bohu obětovat věčná oběť Krista, kterému náležíme a který nás sem všechny přivedl. Congregavit nos in unum Christi amor.