Realita podle předního průkopníka kvantové mechaniky Davida Deutsch Předivo reality

Realita podle předního průkopníka kvantové mechaniky Davida Deutsch Předivo reality

18. 12. 2023 Vyp Od norbert007

Vydává Dauphin v rámci svého desátého knižního čtvrtku

Nakladatelství Dauphin představuje dílo předního průkopníka kvantové mechaniky Davida Deutsche Předivo reality.

David Deutsch: Předivo reality

Davida Deutsche „teorie všeho“ – ta definuje realitu propletenou v předivu mnoha světů, realitu univerzálně propočitatelnou, ve které je zaručena možnost korigovat chyby a vyvíjí se podle principů evoluce. V Předivu reality vnímá David Deutsch obraz vesmíru jako reálné emergentní struktury, pročež vychází z myšlenek čtyř velikánů: Hugha Everetta, Alana Turinga, Karla Poppera a Richarda Dawkinse. V kongeniální překladu Jiřího Podolského, obálka František Štorm a jeho harmonograph.

400 stran, MOC 568 Kč                                                                               

 Z anglického originálu The Fabric of Reality přeložil Jiří Podolský       

Odpovědný redaktor Daniel Podhradský                                                        

Vydalo nakladatelství Dauphin roku 2023                                                            

Vydání první                                                                                                

 www.dauphin.cz  

David Deutsch (*1953) pracuje jako hostující profesor na Oddělení atomové a laserové fyziky v Centru pro kvantové výpočty v Clarendon Laboratory na Oxfordské univerzitě. Je průkopníkem na poli kvantového počítání, formuloval předpoklady existence univerzálního kvantového (Turingova) počítače. Je zastáncem mnohasvětové interpretace kvantové mechaniky. Spolu s Chiarou Marletto rozvíjí vlastní teorii konstruktorů (Constructor theory). Je držitelem řady prestižních ocenění. Je autorem dvou knih určených širší veřejnosti, a to The Fabric of Reality (1997, vychází v češtině jako Předivo reality) a The Beginning of Infinity (2011).

Ukázka:                                                                                                                                                                               Schopnost předpovídat jevy anebo je s libovolnou přesností popsat není totéž jako jim porozumět. Fyzikální předpovědi a popisy se často opírají o matematické vzorce. Představme si, že si zapamatuji vzorec, pomocí něhož dokážu, mám­­‑li dostatek času a motivace, vypočítat polohu planety, která byla kdysi zaznamenána v astronomických archivech. Co přesně jsem tím získal, ve srovnání se zapamatováním si přímo těchto archivních dat? Matematický vzorec se snadno pamatuje – ale vyhledání jednoho konkrétního čísla v archivu může být někdy ještě snazší nežli jeho výpočet z dané formule. Skutečná výhoda vzorce spočívá v tom, že může být aplikován na nekonečný počet případů, i takové, které v archivech uloženy nejsou. Nebo k předpovědi budoucích pozorování. Anebo může poskytnout přesnější polohy planet v minulosti, poněvadž dávná archivní data obsahují značné pozorovací chyby. Ale i když vzorec shrnuje v porovnání s archivy nekonečné množství faktů, jeho znalost nelze samu o sobě pokládat za porozumění planetárním pohybům. Fakta nelze vyložit jen tím, že je prostě shrneme do matematické formule, tak jako na to nestačí zaznamenat je na listy papíru anebo uložit do své paměti. Lze je pochopit pouze tím, že je vysvětlíme. Naštěstí naše nejlepší teorie obsahují jak hluboká vysvětlení, tak přesné předpovědi. Například obecná teorie relativity objasňuje gravitaci pomocí nového pojmu, jímž je čtyřrozměrná geometrie zakřiveného prostoru a času. Zcela přesně vysvětluje, jak tato geometrie ovlivňuje hmotu a jak je naopak touto hmotou sama ovlivňována. Toto vysvětlení je hlavním a kompletním obsahem teorie. Předpověď pohybu planet je potom už jen konkrétním důsledkem, který z tohoto vysvětlení můžeme vyvodit.  Obecná teorie relativity je tak důležitá nikoli proto, že dokáže předpovídat pohyby planet mnohem přesněji nežli Newtonova teorie, ale proto, že nám odhaluje a objasňuje do té doby neznámé aspekty reality, například zakřivení prostoru a času. To je pro vědecké vysvětlení typické. Vědecké teorie objasňují věci a jevy z naší běžné zkušenosti pomocí hlubší vrstvy reality, kterou přímo nevnímáme. Avšak schopnost nějaké teorie vysvětlit naši zkušenost není její nejcennější vlastnost. Nejcennější je, že vysvětluje samu strukturu reality. Jak uvidíme, nejvýznamnějším, nejcharakterističtějším a nejužitečnějším atributem lidského myšlení obecně je jeho schopnost odhalovat a objasňovat strukturu reality. Přesto někteří filosofové – a dokonce i někteří vědci – znevažují roli vědeckých vysvětlení. Pro ně není hlavním smyslem vědecké teorie něco vysvětlit, ale jen předpovědět výsledek experimentu. Veškerý obsah je dán jejími prediktivními vzorci. Domnívají se, že každé konzistentní vysvětlení, které daná teorie dokáže dát svým předpovědím, je stejně dobré jako kterékoli jiné – či dokonce vůbec žádné vysvětlení –, dokud jsou tyto předpovědi v souladu s pozorováním. Tento postoj se nazývá instrumentalismus (neboť říká, že teorie není ničím víc nežli jen „instrumentem“, tedy pouhým nástrojem pro tvorbu předpovědí).