Těžký život v rovníkové Africe popisuje In Koli Jean Bofane v knize Konžská matematika

Vydává Dauphin v rámci svého jedenáctého knižního čtvrtku

Nakladatelství Dauphin v rámci svého již jedenáctého knižního čtvrtku vydává knihu Konžská matematika od In Koli Jean Bofana. Konžská matematika je krutý komediální román frankofonního afrického spisovatele, který zachycuje realitu rovníkové Afriky, kde hlad je denní chléb a zákon je jen silou palných zbraní.

In Koli Jean Bofane: Konžská matematika

In Koli Jean Bofane nám podává zprávu o tom, že srdce temnoty je po sto letech stále temné. Přesto je jeho svět jasný a snadno propočitatelný, obzvláště pomocí matematiky. Ta se stává v rukou hlavního hrdiny nebezpečnou zbraní v boji se zkorumpovanými vládci, jejich noshledy a nástrojem vytoužené spravedlnosti. Celio Matemona, pro své přátele známý jako Célio Matematik, používá k výkladu světa derivace, rovnice a teorémy. Mezi sirotky a vyděděnci v Kinshase však jeho talent přichází vniveč, dokud ho nezaměstná obskurní úřad pracující pro prezidenta a zodpovědný za manipulaci s informacemi. Politici a vědátoři se však musejí třást: Célio nehodlá svůj talent promarnit v jejich službách. Vzácné Kompendium matematiky, věštírna, z níž čerpá své znalosti, se nakonec promění ve smrtící zbraň proti zkorumpované moci.

                                                                                                                                      Tuto knihu laskavě podpořilo Ministerstvo kultury České republiky a Francouzský institut Praha. Tato kniha vychází za pomoci programu na podporu publikační činnosti F.X. Šalda Francouzského institutu v Praze.

344 stran,

MOC 388 Kč 

Překlad Tomáš Havel                                                                               

Odpovědný redaktor Daniel Podhradský                                                                 

Vydalo nakladatelství Dauphin roku 2024,

vydání první                                                               

www.dauphin.cz

In Koli Jean Bofane se narodil v roce 1954 v Mbandace (Demokratická republika Kongo, dříve Zair). Vyrůstal na kávové plantáži svého nevlastního otce, který po získání nezávislosti v roce 1960 přišel o veškeré majetky a musel spolu s rodinou utéci do Belgie. Autor se však neustále vracel do Konga, na čas se usadil se v Kinshase, kde založil nakladatelství a věnoval se literárnímu provozu. Nakonec v roce 1993 opustil zemi natrvalo. Jeho první kniha, příběh pro děti vydaný v roce 1996, získala významnou belgickou literární cenu. V roce 2008 se dočkal uznání se svým prvním románem Mathematiques Congolaises, který držíte v rukou. Česky dosud vyšlo Congo s.r.o., (Dauphin, 2020).   

Ukázka:                                                                                                                                                               „Hej, otče! Dej mi něco k pití!“ Ten, kterého všichni uctivě oslovují „otče“, sáhl do polystyrenové bedny plné ledu, vytáhl z ní láhev se syceným nápojem, odzátkoval ji a chvatně podal muži, který vystoupil z novotou zářícího, tmavomodrého offroadu. Ohromné auto zaparkovalo před ligablem Starého Isemangy chviličku předtím. Druhý z pasažérů nevystoupil a ze sedadla spolujezdce si z výšky vozu prohlížel tváře lidí shluklých kolem rozpáleného grilu, na němž se opékaly masové špízy, polystyrenové bedny a rozviklaného stolku s vyloženým zbožím všeho druhu: kusovými cigaretami, jednorázovými holítky, sardinkami v plechovce, vepřovými konzervami, nitěmi na šití, prostě vším, co tvořilo základní kapitál „Obchodního podniku Isemanga“. Pod zkoumavým pohledem muže v autě všichni zmlkli. Vůz jednak neměl registrační značky, ale i podle vzhledu obou pasažérů bylo všem hned jasné, že jsou to vojáci v civilu. Když se ten, který vystoupil, napil, napětí u stánku povolilo a hosté se dali znovu do hovorů. Zněly už ale jinak, přepjatě rozjařeně. Otec Isemanga své ligablo provozoval na třídě Spravedlnosti v bohaté čtvrti Gombe na pozemku, na němž sídlila nevládní organizace, zabývající se vším možným. Starý Isemanga zastával funkce vrátného, informační služby a děvečky pro všechno. Jako přivýdělek provozoval obchod a stravovací zařízení, jehož klientelu tvořili úředníci z okolí, náhodní kolemjdoucí nebo spěchající automobilisté, kteří potřebují rychle uhasit žízeň. Kolem poledne, jako právě teď, prskávaly na rozžhaveném dřevěném uhlí špízy a po okolí se linula lákavá, kořeněná vůně. Podobné stánky drží nad vodou desítky tisíc rodin po celé Kinshase. Obchodní roli však dalece přesahuje jejich společenský význam. Fungují jako místa setkávání, kromě kuřáků cigaret se u nich schází pestrá společnost. Tvoří se kolem nich debatní spolky, miniaturní politická fóra. Ligablo také slouží jako psychoanalytická ordinace, kam lze zajít hned, jak člověk potřebuje, bez nutnosti předchozího objednání. Než příjezd offroadu uťal politické diskuse, jeden otec od rodiny si zrovna stěžoval, že se mu nedaří krotit rozhazovačné choutky své druhé, mladé manželky. Těsně před ním mladá sekretářka na přítomných vyzvídala, jak nejlíp učinit přítrž sexuálnímu obtěžování ze strany příliš štědrého šéfa.
Řidič terénního vozu, rotmistr Bamba Togbia, si vydatně přihnul hnědého, perlivého nápoje a objednal si špíz. Nevypadal, že by ho nějak zvlášť zajímalo, co se kolem povídá. Žvýkal maso a přitom bezcílně těkal očima po pozemku. Vlevo stála skromná budova s omítkou v barvě vaječných skořápek s červeně natřenými okenními rámy, v níž sídlila nevládní organizace. Přístavek vzadu původně sloužil jako vrátnice. Ve stísněném prostoru tam bydlela matka Bokeke Iyofa s početnou rodinou. Se třemi vlastními dětmi – nejstaršímu Patrickovi bylo asi pětadvacet, dvěma mladším, dvojčatům Mboyovi a Boketshuovi kolem deseti – a se dvěma synovci, veselými kluky, kteří přišli zkusit štěstí do Kinshasy z vesnice v Équateuru.