Televize jako součást dětského pokojíčku?

Autor: eva dne: So, 08/12/2017 - 07:06.

Ačkoli dnes ve srovnání s minulostí čím dál tím více rodin televizi vůbec nevlastní, ve většině domácností je stále televize běžnou součástí vybavení. Už není pouze dominantou obýváku, rodiny si často dávají televizi i do kuchyně, k jídelnímu koutu a do dalších místností. Z výzkumu pro ČMSS dokonce vyplývá, že více než 57 % dětí má vlastní televizi u sebe v pokojíčku. Nakolik je toto číslo alarmující a co všechno by si měli rodiče uvědomit ve chvíli, kdy podlehnout potomkově nátlaku a toto zařízení mu do pokoje pořídí?

Pro rodiče to často bývá nesnadný boj. Sami si televizi koupili, a dítě tak logicky možnost mít ji i ve vlastním pokoji láká - stejně jako možnost mít tam svůj vlastní počítač. V některých rodinách je televize dokonce středobodem veškerého volného času a děti to moc dobře vnímají. Cítí, že je pro rodiče důležitá, že jí berou jako něco vzácného, a tak i ony samy ji touží mít. Pro rodiče pak bývá velice nesnadné dětem vysvětlit, proč televize může být po celém domě, často i v ložnici rodičů, ale k dětem do pokoje nesmí.

Dalším aspektem, kvůli němuž si rodiny pořizují více televizí do domácnosti, je snaha o vymýcení konfliktů. Rodina se tak možná přestane hádat o to, co si budou večer pouštět, ale zároveň se bude v domácnosti o to méně scházet. Dětská psycholožka Mgr. Alena Vávrová, ale vznáší otázku: „Co taková věc způsobí? Že se ve výsledku rodina potká jen u společného jídla, a to jen možná, někdy. Kompletní vybavení pokoje dítěte pro všechny jeho potřeby a zájmy, a to včetně zakoupení televize, způsobí, že dítě bude mít jen minimální motivaci potkávat se s ostatními členy rodiny. To velmi ovlivní vztahy, důvěru a komunikaci v rodině. Je to to, co rodiče chtějí? Televize, když už ji rodina má, může vytvořit příležitost pro společné setkání. Členové domácnosti jsou nuceni se domlouvat na tom, co si pustí, společně volit, společně se těšit, řešit společné konflikty, společně se pak bát u napínavých scén, stydět u lechtivých scén nebo se smát u těch veselých. To jsou zážitky, které posilují rodinné vztahy a pouta.”

Rodiče by také měli pamatovat na to, že dnes je již většina zajímavých filmů i seriálů na internetu, takže starším dětem pro pocit soukromí bohatě postačí podívat se na vybraný program po domluvě s rodiči na počítači ve svém pokoji. Rodiče by také neměli zapomínat na vliv elektrosmogu, který - jako každé elektrické zařízení - vyzařuje i televize. Jde o elektromagnetické znečištění prostředí, jež vzniká působením frekvencí elektromagnetických polí. Tato uměle vytvořená elektromagnetická pole by měla být v dětském pokoji co nejvíce omezována. Rodiče by se měli řídit tím, že čím více elektrosmogu v dětskému pokojíčku omezí, tím lepší dítěti dopřejí životní prostředí.

Jak si tedy poradit s dítětem, které televizi do pokoje chce za každou cenu?  Z výzkumu pro ČMSS navíc vyplývá, že do zařízení dětského pokojíčku mluví alespoň částečně až 68 % dětí, téma televize tedy přijde na přetřes velmi často. Rodiče by měli začít především u sebe. Televize by se měla začít vnímat jako forma odměny. Po celém dni se zde může rodina sejít a společně si vybrat film, na který se budou dívat. Také není na škodu mít televizi přes den ukrytou za závěsem nebo ve skříni, aby svou pouhou přítomností nelákala k pasivnímu sledování jakéhokoli programu. Rodina by se také měla naučit trávit spolu více času o samotě, tedy bez televize. To znamená, aby ji nesledovali u každého jídla, ale aby si raději povídali. A u odpolední kávy nebo čaje si zas každý člen může přečíst kousek oblíbené knihy nebo časopisu. Dítě samo pak pochopí, že televize není klíčem ke štěstí ani k plnohodnotně trávenému času.

Zdroj: ČMSS

Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce