„Chci přispět ke snížení zbytečných nevěr, rozchodů a rozvodů," říká lektorka v oblasti sexuality Jana Mašková Zimolová.

Autor: mar dne: Po, 03/02/2015 - 21:19.

Jana Mašková Zimolová

„Vyrovnaná a spokojená“, napadne vás při povídání s Janou Maškovou Zimolovou. Klid, který z ní sálá, je vskutku povznášející.  Ovšem i ona musela urazit dlouhou trnitou cestu, která ji nakonec zavedla tam, kde je šťastná. Jak se vystudovaná ekonomka dala na osvětu v intimních sférách? Klíč najdete v tomto otevřeném a inspirativním rozhovoru. Hledáte-li rozcestník směřující na vrchol Štěstí, Jana vás  k němu může dovést…

Láska vás zpočátku přivedla k úplně jinému oboru, než kterým se zabýváte nyní…

Jediným důvodem, proč jsem šla ve čtrnácti na ekonomku, bylo to, že jsem chtěla jezdit stejným vlakem jako kluk, do kterého jsem byla zamilovaná. Měla jsem sice v té době trojku z matiky a učitelé mě od toho zrazovali. Nicméně, dostala jsem se a školu úspěšně dokončila. Co bylo pro mě ale důležitější, že láska s mým vysněným se skutečně zrodila a také krásný vztah, který sice nevydržel, ale hodně mi dal a ráda na něj vzpomínám.

Ale ekonomie asi nebyla vaším šálkem kávy… Uspokojovala vás čísla, daně, šanony?

Po maturitě jsem dlouho pracovala v oboru jako asistentka, sekretářka ředitele apod. Ovšem, neměla jsem k té práci žádné předpoklady. Práce mě nebavila, a proto jsem nemohla být dobrá. Dělala jsem chyby v číslech, práce s doklady mě unavovala a obtěžovala. Měla jsem pocit, že jsem úplně nemožná a také se tak ke mně často mí nadřízení chovali. Klesalo mi sebevědomí, připadala jsem si úplně k ničemu.

Kdy tedy nastal ten první impuls ke změně?

To už jsem byla na mateřské. Krájela jsem cibuli a slyšela z rádia inzerát na kurz grafologie a psychologie osobnosti. Do deseti minut jsem měla studium zaplacené. Seděla jsem u počítače s vytřeštěnýma očima a nevěřila tomu, co jsem právě udělala. Bylo to něco jako momentální zatmění mysli, které mi však zásadně změnilo život. Studium mi ukázalo, že nejsem neschopná chudinka, která neumí seřadit pár papírů, ukázalo mi to, že k tomuto povolání zkrátka nemám vlohy. Stejně jako nepostavím nikdy dům, nepovedu nikdy účetnictví. Ale jsem dobrá ve spoustě jiných věcí. Naprosto mě to chytlo a udělala jsem si i pokračovací studium. A protože mě nesmírně bavilo dozvídat se vše o lidské psychice, přihlásila jsem se poté do Prahy na Psychoterapeutickou fakultu.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"5458","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"400","typeof":"foaf:Image","width":"600"}}]]

 

Ale to nebylo vaše poslední studium. Vzdělávala jste se dál…

Doposud to byla teorie v lavicích, začala mi chybět přímá zpětná vazba. V ten moment mi kamarádka řekla  o tantra józe pro ženy Mohendžodáro – cvičení a tančení pro ženy. Opět to bylo naprosto impulsivní rozhodnutí, z něhož vzešlo přihlášení na další studium, tentokrát v Brně. Začala jsem jezdit do Brna a v jedné chvíli jsem si uvědomila, že studuji najednou tři školy a každý druhý víkend jsem pryč z domova. Děti byly malé. Bylo to náročné období, ale někde uvnitř sebe už jsem si byla naprosto jistá, že vím, proč to dělám. Cítila jsem, že jsem správně. Byla jsem naplněná a šťastná.

A co vám tantra jóga dala?

Díky tomuto cvičení se mi najednou začaly rozkrývat věci týkající se něčeho, co je nad námi. Energie, práce s tělem, meditace. Poznávala jsem, že to, co žijeme tady na Zemi, není všechno. Že v životě můžeme mnohem víc, než jen to, co máme nalajnované od rodičů a ze škol. Dávno jsem slýchala věty tipu: „Mysli pozitivně“, ale nechápala jsem, co se po mně chce.  „Buď tady a teď, žij v přítomnosti“, to už mi zavánělo sektou… Ale to postupné objevování a poznávání mně úplně nadchlo a změnilo náhled na život. A jelikož jdu do všeho naplno, udělala jsem si na tento typ cvičení akreditaci a přidala jsem si ještě školu celostních smyslných masáží. Dotyk je něco, v co opravdu věřím. Má velkou sílu a může být použitý beze slov.

A už se blížíme k etapě, která vás přivedla k současné profesi, je to tak?

Nastal krok, který musel dříve či později přijít. Dostala jsem nabídku studovat sexuologickou práci s tělem v kalifornském výcviku. To už jsem věděla, že mě tento obor fascinuje, takže nebyl důvod váhat. Nejvíce mne fascinovalo, jak málo toho vlastně o sobě víme. Jak málo ví muž o ženě a žena o muži. Došlo mi, jak je sexualita stále velmi tabuizovaná a na základě toho zbytečně spousta párů krachuje a dochází k nedorozuměním. Víte, já si myslím, že milostný život je velmi důležitou součástí vztahu. A pokud jsou v něm problémy, či strádání, dokážeme s tím fungovat někdy pár měsíců, někdy pár let. Ale ne donekonečna.  Tělo se nakonec o své přihlásí. Lidé to pak často řeší nevěrami, rozchody a rozvody. Ale je to jen nedostatkem informací.  Jak udržovat vášeň ve vztahu nás ve škole nikdo neučil a rodiče bývají také k těmto tématům skoupí. Když tedy dospějeme, máme k dispozici informace od kamarádů nebo porno. Ale to je přece naprosto uměle vyvolaný svět. Takto to v posteli většiny z nás nefunguje. Tato zjištění mne přivedla k tomu, že se právě těmto tématům chci začít věnovat a pomáhat tak druhým žít spokojenější život.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"5459","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"225"}}]]

V čem tedy spočívá vaše nynější pracovní náplň – co dělá lektorka v oblasti sexuality a intimních vztahů?

Moje hlavní pracovní náplň je sexuologická práce s tělem. V našich končinách je tento pojem prozatím spíše neznámý a lidé nevědí, co si pod ním představit. Ve stručnosti lze říci, že je to práce s tělem jako jakákoli jiná, například fyzioterapie, jen s tím rozdílem, že se zaměřuji na prožívání intimity člověka. Zkrátka jde o to, pomoci lidem znát dobře své tělo a své potřeby, nepopírat svoji sexualitu, nestydět se za ni a naopak se snažit přijmout to, po čem touží a žít to. Například, neprožívá-li žena při milování orgasmus, není to tak, že by k tomu neměla vlohy. Jsou za tím důvody, které spolu můžeme rozklíčovat a vyřešit je. A díky práci s tělem můžeme intenzitu prožívání zvýšit a posunout o level výš. Nebo trpí-li nějaký muž předčasnou ejakulací, přijde za mnou do studia a já ho naučím, jak si pomocí práce s dechem a vědomou pozorností může stanovit okamžik ejakulace sám, kdy chce. Navštívit mě mohou jednotlivci i páry. Součástí mé práce jsou i nejrůznější semináře, přednášky a workshopy, ale také publikační činnost (pozn. redakce: Jana píše mj. pro JO magazín. Více zde anebo zde).

Nabízí se otázka, zda si „práci“ nosíte domů. Jste sama natolik proškolená, že se z vás stala sexuální bohyně? To asi řadu čtenářů po přečtení předchozích řádků napadne…

Jistě, že jsem sexuální bohyně, že váháte :-) Ne, teď vážně… Vše začíná především dokonalým poznáním sama sebe. Zjišťujete věci, které jste  o sobě ani netušili a hlavně podstupujete věci, do kterých byste si mysleli, že nikdy nepůjdete. Jsou to výzvy z intimní sféry, které když si čte laik, tak je přesvědčen o tom, že by to neudělal.

Jako například?

Protože je výcvik sexuologické práce s tělem především sebezkušenostní, musíte nejdřív projít sama vším, co potom řešíte se svými klienty. Nemůžete učit něco, co jste si jen vyčetli z knih. Když to sami prožijete na vlastní kůži, pak to teprve můžete doporučit druhým, protože víte, o čem mluvíte. A také, co prožijete na vlastním těle, to vám už nikdy nikdo nevezme. 

Už jen práce s nahotou je zajímavá. Zbavit se studu a posunout hranice. Uvědomit si, že jsme vlastně všichni stejní. Jako děti jsme se nestyděli. Byli jsme svobodní. Je hezké a opravdu velmi úlevné se k tomu vracet. Nebo masturbace. Učili jsme se ve výcviku šestnáct druhů masturbace. Nikdy by mě nenapadlo, že může být víc tipů. Myslela jsem si, že si každý najde ten svůj způsob a používá jej spokojeně celý život. Zjistila jsem ale, a i okusila na svém těle, jak je příjemné změnit zajeté způsoby sebepotěšení. Masturbovat před svědkem, zapojit různé tipy dechu, tanec, pohyb, zrcadlo, práci s vlastními temnými stíny, temnými erotickými fantaziemi. Jde o to, přijmout se jako sexuální bytost se všemi svými potřebami a být s tím v pohodě.

Toto všechno vyžaduje zřejmě především mít rád své tělo, ne?

To je úplně první krok. Jakmile jej začnete mít nejen rádi, ale také mu rozumíte, přijdete na to, co vám dělá dobře. V tu chvíli si umíte při milování říct o to správné potěšení, po kterém toužíte. Umíte laskavě navést partnera, tím pádem jste spokojená a uvolněná. Tím se z vás stává sexuální bohyně. Sexuální bohyně není žena, která umí tři sta poloh a má devět sexy souprav v šuplíku, sexuální bohyně je ta, která prožívá sex s velkou chutí a má z něj potěšení. Ideální je, když dokáže propojit prožívání těla, srdce i vědomí. Já tomu neříkám sex, ale milování. A vidím v tom rozdíl.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"5462","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"541"}}]]

 

Váš muž na všechno přistupuje, nebo mu trvalo přijmout vaše nově nabité názory?

Pravdou je, že mě vždy ve všem podpořil, ale zpočátku ho moje studia nezajímala. Proti tantře dokonce vystoupil. Trvalo to dva roky. V tu dobu jsem se od něj začala pomalu oddělovat, začala jsem mít jiné přátele, jiné zájmy, byla jsem často pryč. Po dvou letech zjistil, že se mu změnila žena. Naštěstí ale k lepšímu. Byla jsem šťastná. Proto změnu hodnotil pozitivně. Zároveň se začal bát, že už si přestaneme rozumět úplně.  A tak se rozhodl proniknout do mého nového světa. Objevil, že je to celkem zajímavé, a i když musel zdolat pár překážek, dospěl k tomu, že je to správný směr. Že můžu spoustě lidem pomoci a má práce má smysl. Teď už v tom jedeme spolu.

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"5460","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"287"}}]]

 

Hodně žen se stydí přiznat, že mají problém. Jak zní vaše rada k přemožení ostychu? Jak má žena sebrat odvahu a začít problém řešit, třeba tím, že se obrátí na vás…

Nevím, jestli je to úplně rada, ale pokaždé to přirovnávám k tomu, že když musíme na gynekologii, jdeme.  Jdeme k cizímu člověku, který na nás sahá a ne vždy má individuální přístup. V mém případě jde vše naprosto jinak. Sezení si řídí žena sama. Hodně si povídáme a já plně respektuji její přání a potřeby. K Terapii dotykem patří mluvené slovo i dotyk, ale ten je vždy klientkou napřed odsouhlasený a předem dohodnutý.

Jak se dá poznat, že máte v intimní sféře problém?

Tato terapie není postavená na tom, že máte problém, nestavím se tak k ní ani já ani klient.  Snažíme se pohybovat v rovinách ideálu. Když nejsem v milostném životě úplně naplněná a šťastná, když někde strádám, nebo to zkrátka není ono, je to „prostor pro zlepšení“. Nemusí to tak zůstat napořád a nemusím kvůli tomu měnit partnera. Můžu se podívat, co pro to mohu udělat já. Někdy se vám může zdát, že už necítíte tep. Tu správnou šťávu v životě, ten správný hnací motor. Něco vám schází, cítíte se povadlá, nebo nespokojená. Milujete svého partnera, ale v posteli vás to zrovna neuspokojuje. Muži si zase často stěžují, že jejich partnerky nemají na milování chuť a že je odmítají. Chtěli by se milovat častěji, ale tak, aby to bylo krásné pro oba. To může být důvod, a často také bývá, proč mě navštívit. Všichni přece chceme být v životě šťastnější.

Jak tedy vypadá taková běžná Terapie dotykem?

Nejprve si povídáme u mě ve studiu o celkovém postoji k sexu a o tom, jak by se chtěl klient cítit v ideální případě. Jaký je jeho vysněný milostný život. Takový, kdy by si mohl říci, jsem opravdu  spokojený se svým sexuálním životem. A hledáme, co pro to můžeme udělat.  Zhruba po hodině se dobereme nějakého výsledku, počátečního směru. Poté začíná další fáze. Nechybí práce s dechem, který je mimochodem dost podstatný a samozřejmě práce s tělem. (Více  o Terapii dotykem se dočtete  zde).

[[{"type":"media","view_mode":"colorbox","fid":"5461","attributes":{"alt":"","class":"media-image","height":"450","typeof":"foaf:Image","width":"450"}}]]

 

Vše nasvědčuje tomu, že jste se dopracovala do fáze, kdy můžete s klidem říct: „Jsem šťastná“. Co je tedy štěstí?

Je to naprosto jednoznačné: když žiju v naprostém souladu sama se sebou. Žiju to, co cítím. Nepotlačuji své emoce, nepopírám je, ale naopak je projevuji. Znamená to, že když se mi nechce usmívat, nepřetvařuju se a neusmívám se, za každou cenu. Není pro mě na prvním místě to, co řeknou druzí, ale to, jak se cítím já. Jsem celkem impulsivní žena, svým vášním naslouchám a snažím se je žít. Když je mi do pláče, pláču. A směju se, když se chci smát. Nebo tančím a zpívám jen tak, a křičím, když musím. Věřím stejnou měrou svým pocitům, jako svým myšlenkám. Nepodceňuji intuici. Zbytečně se nezatěžuji negativními informacemi. Obklopuju se krásnými věcmi a naplňuji sama sebe. Zní to sobecky, ale ten zdravý podíl sobectví je zapotřebí. Je nutné myslet na svoje potřeby, vyčlenit jim prostor. Jen tak může být člověk šťastný. Víte co se říká, „pokud je šťastná maminka, tak je šťastná celá rodina. Tak to funguje.“

Takový přístup ale vyžaduje jistou dávku vnitřní síly. Jste silná?

Jsem silná. Rodiče mi umřeli, když jsem byla hodně mladá, musela jsem se o život dost rvát. Ale všechny ty těžké chvíle mne v závěru posílily. Ze své praxe vnímám, že když žena dává své rodině maximum, opečovává je do strhání těla z pocitu povinnosti a obětavosti, je vlastně nespokojená a nakonec z toho neprofituje nikdo. Zatímco, když poslouchám ženu, která si dokáže uhájit chvilku pro sebe, i za cenu toho, že třeba nemá perfektně uklizeno, je šťastná a stejně tak všichni kolem ní. S ženou, která se má ráda, je každý rád.

www.terapiedotykem.cz

Facebook/Terapie dotykem

 

 

Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce
Inzerce